Aktuality

Jaro

Tak se zdá, že jaro opravdu přichází. Horskými bystřinami z Kysúc odtékají poslední zbytky tajícího sněhu, louky osychají a mezi suchou loňskou trávou se objevují první lístky prvosenek. V mezích začínají kvést lýkovce (Daphne mezereum) a ptačí koncerty jsou den ode dne halasnější a radostnější. A my nezahálíme! Po zimě zastříháváme stromy, keře a trvalky, od sněhem polámaných větví čistíme pastviny, uklízíme zahradu i dvůr, luftujeme chalupu.. a u toho všeho se vyhříváme na slunci. Jak si jaro užíváte Vy? A nechcete se o víkendu přijet podívat? Má být krásně!

Předjaří dorazilo!

Tak ono to předjaří opravdu dorazilo i k nám do hor! Sníh taje a ledy pukají. Ale tak nějak dobře, pomaličku! Koryty potoků se totiž ze svahů neřítí kvanta vody, ale většina se vpíjí do hlíny. A ani stromům se pupeny zatím moc nenalévají. Jen halúzky ve vrcholcích bříz se nesměle barví do fialova. No ale zrovna včera se z nížin navrátily pěnkavy (Fringilla coelebs) a dnes ze středomořských zimovišť holubi hřivnáči (Columba palumbus). Tak teď jen doufat, že se ještě nevrátí i závěje a tuhé mrazy.

Stručný popis ranného předjaří okem ornitologa

I u nás na hřebenech už taje sníh. A koryty potoků se do dolin žene chladná voda. Jako by se snad jaro blížilo! A my si těchto slunných dnů sytě užíváme. I když dobře víme, že zima ještě trvá. Už jen díky tomu stále hodně vysoko zářícímu souhvězdí Orion. A nic s tím nehne ani to, že jsem dnes ráno z meze pod Bučnikem zaslechl kosa s jeho prvním tichým a nesmělým jarním trylkem. A to zrovna v moment, kdy jsem se nevěřícně radoval z návratu strnadů na náš dvůr. A k tomu jsem navíc odpoledne zahlédl první letošní pojímání husy houserem! A nyní, pod únorovým úplňkem, poslouchám z lesa se nesoucí vášnivý soví tok! No a teď, když to po sobě čtu, uvažuju o nadpisu ve znění: „stručný popis ranného předjaří okem ornitologa“. Krásné předjarní dny přejeme do dolin všem.

Hlášení o naděleních posledních dnů

Je neděle večer, vše akutní je hotovo, dokonce jde i elektřina, takže můžu podat stručné hlášení o naděleních posledních dnů. Ve chlévě už máme k včerejšímu večeru vše odrozeno a zastavili jsme se na 13 (třinácti) kůzlatech. Šesti kozičkách a sedmi capcích. A je to mela!

Všichni jsou sice živí a zdraví, ale chudině prvorodičce Růženě se narodila dvojčata a ta je se svým mikrovemínkem nezvládá napojit. Takže přemlouváme tety ať pomůžou. Překvapivě pozitivně se k tomu postavila Camilla, která má vemeno jak kýbl, takže jsem vůči ní i odvolal všechna prokletí a kletby, které jsem na ni uvalil počas letních pobytů na pastvinách. No a potom je tady plešatá Magda. To je kapitola sama pro sebe! Té se totiž narodila taky dvojčata – obří kozlík a úplně miniaturní kozička. Jenže madam matku zajímá jen co by kde sežrala, ale aby chudince malinkatý dala napít, to né! Takže několikrát denně pod ní ležím a tomu skřítkovi pomáhám. Ale je to bojovnice a já věřím, že to dobře dopadne.

Jenže pak je tady taky sněhové nadělení! Vrstva na volné ploše už má přes jeden metr, ale haldy kolem proházených chodníčků už dosahují metrů dvou! A to nám před chvílí zvýšili výstrahu s tím, že do úterního večera může připadnout dalších 80 cm sněhu! Což už je ale fakt moc, neb už teď to láme stromy a povážlivě prohýbá střechy. Těm se sice Alois snaží ulevit, ale i tak dnes budu usínat s obavami, jaké nadělení nás čeká zítra. Držte nám palce.

Ptáte se nás

Ptáte se nás, zda a kolik máme sněhu a jestli byste ho mohli vidět. A my odpovídáme, že máme. Už něco přes metr! A v sobotu, neděli a v pondělí má připadnout další. A my se už teď děsíme, kam ho budeme odklízet. Dyť třeba takovým husám už teď nad ty haldy hlavy nenačuhují. A to mají ty krčiska pěkně dlouhé! P.S. Ve chlévě je už sedm kůzlat. Tři kozičky a čtyři capci! A to jsme teprve v polovině.

Po dubnové bouřce

Otevřeným oknem si do pokoje pouštím voňavý vzduch po večerní bouřce a poslouchám znovu se rozeznívající bubnování kapek deště do střechy. A jsem za ně šťastný! Ono totiž takové dubnové sucho, jako letos, není vůbec dobré. No ale jinak úpím. Taková vyhřezlá plotýnka totiž v jarním shonu není žádné terno. Snažím se ale zatnout zuby a bojovat! No ale nejtěžší to má asi Alois, protože nejen že ho záda ze vší té práce bolí taky, ale hlavně musí zvládat i toho nerudného dědka, který se ze mě bolestí chvílemi stává. Ale my to rozhýbáme, nebojte! Už jen kvůli tomu nádhernému jaru, které se na Zlámané projevuje všemi způsoby. Třeba čerstvě vyklubanými housaty, kvetoucími třešněmi, křiklavě se zelenějícími buky či kozami pasoucími se znovu na pastvinách. Už jen při této rekapitulaci cítím, jak se mi dělá lépe ,)

Další jarní den

Chtěl bych Vám napsat, jak jaro přišlo na Kysuce. Jak hlína osychá, jak slunce hřeje, jak začínají bzučet včely a lítat první motýli. A taky jak kvetou sněženky a nakukují první poupata petrklíčů. A rád bych Vám chtěl říct, kdo všechno u nás byl a co všechno děláme a jak se nám to daří. A popsal bych Vám, jak se z Anči stává dospělý pes a jak po čtvrté zimě na Zlámané jsme dospělejší i my. Ale je toho s tím jarem tolik, že si v pozdním večeru, kdy mě bolí celý člověk, vzpomenu jen na to, že jsme dnes poprvé vyhnali kozy s kozlaťama na pastvu a že jedno splašené kozle jsme naháněli hodinu po lese. Ale dopadlo to dobře. A my se už teď těšíme na zítřek. Na další jarní den.

První jarní den

I když to tak nevypadá, před chvílí začalo astronomické jaro. A i když venku pobíhám ve třech svetrech a s třemi páry ponožek na nohou, jeden navýsost jarní úkon jsem si dnes dopřál. Podsadil jsem pod první z našich hus jedenáct vajec. V uplynulých třech dnech se po ukončené snůšce pěkně rozeseděla na hnízdě, takže přišel ten čas. Doposud totiž zahřívala jen podkladky (podstrčené imitace vejec), protože ta pravá jí byla vždy čerstvě po snesení odebrána a bezpečně uložena v temné a chladné místnosti do bedýnky se slámou. A až nyní ji byla vrácena zpět do hnízda k samotné inkubaci. Takže teď nezbývá než věřit, že je husa uchrání před neodcházejícím mrazem a že se jí za měsíc začnou klubat první housata.

P.S. Houser Štefan zaujal pozici udatného ochránce a z blízkosti hnízda by si troufl odehnat snad i medvěda.

Předjaří

I když víme, že zima ještě zatne dráp, tak uplynulé předjarní dny jsme využili k prvotnímu úklidu dvora a zahrady. Provedli jsme i ořez zimou poškozených dřevin a křovin či ostříhání vysemeněných vytrvalých bylin. A mezi tím vším jsme se i několikrát zastavili a jen tak hleděli kolem sebe. Předjaří totiž ve své nahotě ukazuje i výsledky činností dlouhodobých. Třeba toho, že ta stará skládka, se kterou už léta zápasíme, asi doopravdy mizí. Slastný to pocit!

Náš první kozí jogurt

Nedá nám to a musíme se pochlubit! Díky dostatku, ba až přebytku kozího mléka jsme se pustili do dalších, pro nás nových způsobů zpracování a zkusili vyrobit náš první kozí jogurt. A k našemu velkému překvapení se nám skutečně podařil jogurt! A to dokonce opakovaně! A je tak dobrý, že se sami sebe nebojíme pochválit. A vůbec se za tu samochválu nestydíme.,)