V květnu jsme trnuli hrůzou, že kvůli suchu letos nebude co kosit. V červnu a takřka po celý červenec jsme kvůli dešťům ztráceli víru, že se nám ta nakonec bujná tráva podaří usušit. Ale teď, kdy jsem za pátek, sobotu a neděli nachodil 58 kilometrů, vyšlapal 210 výškových pater, sotva stačil něco sníst a od Lály mám vymluvenou díru do hlavy, můžu s klidem říct, že seno je sklizeno a už voní v bezpečí pod střechou ve stodole. A je ho dost! Ještě jednou tímto všem, kteří na tomto díle mají zásluhu, upřímně děkuju a jdu spát. Byla to fuška.
