Po dubnové bouřce

Otevřeným oknem si do pokoje pouštím voňavý vzduch po večerní bouřce a poslouchám znovu se rozeznívající bubnování kapek deště do střechy. A jsem za ně šťastný! Ono totiž takové dubnové sucho, jako letos, není vůbec dobré. No ale jinak úpím. Taková vyhřezlá plotýnka totiž v jarním shonu není žádné terno. Snažím se ale zatnout zuby a bojovat! No ale nejtěžší to má asi Alois, protože nejen že ho záda ze vší té práce bolí taky, ale hlavně musí zvládat i toho nerudného dědka, který se ze mě bolestí chvílemi stává. Ale my to rozhýbáme, nebojte! Už jen kvůli tomu nádhernému jaru, které se na Zlámané projevuje všemi způsoby. Třeba čerstvě vyklubanými housaty, kvetoucími třešněmi, křiklavě se zelenějícími buky či kozami pasoucími se znovu na pastvinách. Už jen při této rekapitulaci cítím, jak se mi dělá lépe ,)