Proměny podzimu

Krásný za sebou máme říjen. Moc krásný! Ale dnes k večeru, když jsem stál s tím naším stádem na hřebeni, tak to už zavánělo listopadem a možná už i zimou. A to nejen tím chladem. Ale i vůněmi a tichem. Vždyť už umlklo všechno ptactvo a i ti poslední cvrčci, co nám ještě před týdnem hráli. A nebude to dlouho trvat a z pastvin pro tento rok nadobro zmizím i já s kozama. Vše už je takřka vypaseno a bojím se, že ten zbytek zničí očekávané noční mrazy. To víte – mlsné kozy! Přemrzlá tráva jim už tolik nejede. Nemluvě o tom, že samy brzy upřednostní teple vyprděný chlév před vymrzlým letním přístřeškem.

Ale zpět k tomu říjnu. Povedl se moc. Bylo krásné se na něj dívat, bylo krásné v něm pracovat, bylo krásné v něm žít. Kéž to samé budeme moci říci i o listopadu, který už za pár dní začíná. Přeji to nám tady na horách i Vám všem v dolinách.

A abych nezapoměl! Děkujeme ještě jednou těm, kteří nás v říjnu navštívili, povyprávěli s námi, poveselili nás, či případně i přiložili ruku k dílu a pomohli s přípravami na zimu. Děkujeme!