Už je to víc než týden, co jsme našim houserům, které máme už od jara, přivezli dvě husí nevěsty. Tím pádem se nám teď po dvoře prohání dva páry krásných bílých hus, jež náleží k plemeni hus slovenských bílých, jež někdy bývají označovány i jako „husy podunajské“.
Slovenská bílá husa představuje středně těžké plemeno, vhodné na produkci masa, jater a peří. Navíc je to plemeno značně otužilé s velmi dobrým zužitkováním pastvy. A především: je u ní plně zachován pud kvokavosti, což znamená, že s jarem se nám po dvoře budou batolit housata.
A nyní něco odborného: toto krásné a ušlechtilé plemeno vzniklo křížením husy emdenské, pomořanské a otužilé husy maďarské a jeho vzhledový standard spočívá v čistě bílém zbarvení, kdy drobné krycí peří musí být na omak bohaté a pružné (ne nadarmo je peří slovenských hus vysoce ceněno) a krční peří je zřetelně podélně tvarované.
K dalším charakteristickým znakům patří jasná šedomodrá oční duhovka a krátký, lehce klenutý a červenavě zbarvený zobák. Samozřejmostí je mohutný trup a široká, mírně klenutá záda. Prsa musí mít slovenská husa plná, mohutná, široká a výrazně vyklenutá. Břicho má plné a hluboké. Křídla má slovenská husa silná a dlouhá, na ocase jen mírně překřížená. Ocas má mírně zvednutý. Běháky mají oranžově červenou barvu. Zkrátka… nádherný to tvor!
