Január na Zlámanej. Zima. Stále ještě skorá tma. A ticho. Jen sem tam písknutí sýkorky od krmítka. Nebo pozdrav od krkavce přelétajícího mi nad hlavou. Či uleknutý skok srnce odvažujícího se v poledne až na dvůr. A na obzorech to nejmodřejší nebe. S oči zaslepujícím sluncem. A vůně dřeva stoupající z komína. Poznám z ní smolný smrk, buk, javor, rokytu, břízu nebo starú slivku. Ta voní nejlíp. A všude kočky! Na všem měkkém a co nejblíže zdroji tepla. Bijeme se často o místo. Obzvlášť ve dnech, kdy připlouvají mraky plné sněhu. Čekám je zítra i pozítří. Je leden. Leden na Kysuciach!
