S koncem pastevní sezóny jsem kontrolně obešel všechny ty letos nově ohrazené pastviny a musím těm našim kozám bláznivým udělit pochvalu. Tak pěkně vyčištěné ty louky už moc let nebyly! Pľačiska, Dolinka, Za lipkú, Kapusciska, Pod Bučnikem.. všude se znova v plné kráse vyloupávají louky zbavené všech náletů a plev. Velkou radost z toho mám. 
Povím Vám, konec srpna, ale večer se už umí pěkně ochladit! Ještě že nám teď v kuchyni jede pec od rána do noci. Plechy v troubě i síta na hambálkách jsou teď totiž stále plné. Já totiž suším vše co mi příjde pod ruku. Ovoce, byliny.. úroda je tohoto roku krásná! Celá chalupa nám tím voní! Míň už však voní to, že všechny ty naše umečané krasavice vešly do říje a našeho capa popadlo hotové šílenství! Vzal si do té svojí rohaté palice totiž to, že mu ty jeho kozy asi chceme přebrat a rozjel solidní ródeo. Dnes jsme se aj regulérně pobili! A ve dvou se nám ho naštěstí podařilo přeprat. Ale řeknu Vám.. sranda převeliká! Ale asi jen pro zkušenější a otrlé. Už jen kvůli tomu jeho pižmu, kterým jeden fest nasákne, když na něm půl hodiny leží a domlouvá mu. 
Zatloukli jsme dnes do země poslední z asi stodvaceti sloupků, které vymezují nově ohrazenou pastvinu. Ta má v obvodu circa 750 metrů, je hodně svažitá a zem je tam samý kámen. Obzvlášť v těch krajích! Takže zatím co Alois ještě z posledních sil běhá kolem mléka, já sebou, coby starší kmet, už praštil pod otevřené okno a rovnám páteř. Zítra nás totiž čeká instalace izolátorů a pak ten plac už jen obejít s cívkou drátu třikrát tam a zpět! A namontovat brány a natáhnout elektriku! A pak.. hybaj kozy!! No a v sobotu či neděli musíme pokosit zbývající část luk, ať nám seno pěkně schne. Tak se nedivte, že si v letním večeru rovnám záda. A že u toho přes to otevřené okno nakukuju k východu, kde by se měl za chvíli objevit červencový úplný Měsíc. Užívejte léto!
Tak jsem se až takhle za tmy dozvěděl, že dnes započal červenec! A já se, současně s vyhlížením bouřky ptám, kam, kdy a jak utekl červen?! Ale když se zamyslím, tak si asi i umím odpovědět. On totiž nikde neutekl. On proběhl společně se vší tou prací, která se nám podařila. Seno z poloviny luk máme už pod střechou, kůly na ohrady nových pastvin se těší na zatloukání do země, kozy se pasou a mléko z nich teče proudem, housata se batolí po dvoře, psi se bijí o stín, vše kvete, voní a zelená se! Vítej léto vrcholné! 
Zatím co v dolinách a rovinách Vám jaro už asi propuká, nám zima teprve na chvíli povolila sevření. Třeba tím, že pod sílou slunce sníh sesedl natolik, že už je po něm možno chodit i mimo vyšlapaných chodníčků. A já toho včera i dnes v rámci venčení psů rád využil a po mnoha týdnech pořádně obešel celý ten náš pastevní rajón. To bylo radosti na všech stranách! Z pohybu, ze slunce, azurového nebe.. nebo třeba i ze zjištění, že zima byla zatím dost milosrdná a nikde nenapáchala velkou škodu. Přeju možnost užívat si klidu a jarních radostí Vám všem!
Po každé zimě, byť se může zdát sebetužší, musí znovu vyjít slunce a nastat jaro! Moc si přejeme, ať se ho všichni brzy dočkáme. Přejeme hodně síly a pevnou víru v jeho příchod!
Január na Zlámanej. Zima. Stále ještě skorá tma. A ticho. Jen sem tam písknutí sýkorky od krmítka. Nebo pozdrav od krkavce přelétajícího mi nad hlavou. Či uleknutý skok srnce odvažujícího se v poledne až na dvůr. A na obzorech to nejmodřejší nebe. S oči zaslepujícím sluncem. A vůně dřeva stoupající z komína. Poznám z ní smolný smrk, buk, javor, rokytu, břízu nebo starú slivku. Ta voní nejlíp. A všude kočky! Na všem měkkém a co nejblíže zdroji tepla. Bijeme se často o místo. Obzvlášť ve dnech, kdy připlouvají mraky plné sněhu. Čekám je zítra i pozítří. Je leden. Leden na Kysuciach!
Ležím natažený na posteli. Venku je ticho a tma. V peci praská oheň, vedle hlavy mi spokojeně přede kočka a já přemýšlím jak popsat závěr letošního října/októbra, který včerejškem skončil. Byl totiž krásným ve více vrstvách. Jak počasím, které tohoto roku dostálo všem předpovědím a pranostikám a bylo stabilní, slunečné a teplé. Stejně tak bylo ale dobře i co se týká práce. Dál jsme čistili nové kusy luk, stále vyháněli kozy na pastviny, zahradu už zazimovali, chalupu před větry utěsnili, kopu loňského hnoja vyvezli, maštal vyčistili.. no co Vám mám povídat? Ležím a bolí mě všechno! Ale jsem spokojený a rád. I s vědomím, že ještě zdaleka vše není hotovo a do zimy toho musíme stihnout ještě moc. Ale my to zvládneme!
Tak se nám už i to září překlopilo. Čupľe kopcov sú ukryté v mrakoch, blato na dvoře začíná nabývat na objemu i vydatnosti, já se sháním po založených svetrech a bundách a počet ponožek na jednu nohu do čižmy vzrostl na dvě! Ta tam je to krásné mariánské léto, jímž to září začalo. Javory i buky se převlékají do žlutočerveného šatu a na příští týden hlásí na noc jen dva stupně. Ale i tak se na to těším! Příjdou totiž ty úžasné podzimní inverze, kdy doliny zalije mlha hustá jako smetana, ale tady u nás bude celé dny úplné jasno a slunce bude milosrdně hřát. A ty jeho šikmo dopadající paprsky vymalovávat ta nejkrásnější panoramata. A my za to budeme nesmírně rádi, protože s letošním skluzem máme do zimy ještě co dohánět. Držte nám palce! A pokud byste nám někdo chtěli přijet pomoct a u toho zažít ještě kus toho krásného podzimu na horách, jste vítáni s otevřenou náručí. Ložnice pro hosty je do konce října stále k dispozici! A i ty hřiby ještě porostou.
Ještě včera léto a dnes už podzim. V plné parádě! Je to tak. Obzvlášť v našich výškách. Přes den teplota nepřekonala deset stupňů, víc pršelo než nepršelo (i teď zběsile bubnuje do střechy) a o mlhu taky nebyla nouze. Co se dá dělat? Nic! Přišlo to letos skutečně nějak brzy a i vyhlídky na další dny nejsou nijak příznivé. Ale dost s podzimním bububu! Nesmíme přestat věřit, že jak se zlomí srpen v září, nastane krásné léto babí a to potrvá minimálně do půlky listopadu. A možná ještě déle. Obloha bude blankytná, slunce bude zářit, hřiby porostou.. no nádherně bude! Přijedete se podívat?
