Když jsem se hned na začátku července zřítil z těch zatracených schodů z půdy a skrze vykloubené pravé rameno se tak zneschopnil na následujících pět týdnů, zdálo se mi, že je vše ztraceno a my na Zlámané letos nic nezvládneme a nestihneme! Ale byly to jen plané chmury! Seno se nasušilo i beze mě, ke stavbě nové podpěry stodoly mě chlapci taky nepotřebovali, s kozími vemeny a vším co z nich proudí a vzniká si Lojzek poradil sám.. no prostě vše přežilo a svět se nezhroutil! A teď, když už i já jsem zpět v procesu, hlásím, že má hrůza, že v zimě umrzneme, taky pomalu polevuje! Nazdar a užívejte zbytku léta ve zdraví.





