Ač by se nezávislému pozorovateli mohlo zdát, že poněkud váháme s pořizováním si slibovaného hospodářského zvířectva, není tomu tak. My se totiž nejdříve zodpovědně snažíme připravit veškeré zázemí a také mít dostatek přirozeného krmiva. Což například u koz znamená disponovat zdravými loukami…
Ano, ke Zlámané po celou dobu její historie, neodmyslitelně louky patřily. A stejně tak jejich kosení a hrabání. Ať už kvůli čerstvé trávě, nebo pro seno na zimu. A louky podle toho taky vypadaly; byly čisté, bohatě plodily, nebujely na nich žádné náletové dřeviny, druhově byly rozmanité a navíc ještě poskytovaly životní prostor pro bezpočet druhů hmyzu, plazů a ptactva. Jenže…
Zhruba před deseti až patnácti lety původní způsob hospodaření začal mizet a to se začalo citelně podepisovat i na zmiňovaných loukách. Začaly zarůstat bodláčím, smrčky a javory, tráva začala řídnout a čím dál častěji se na nich vyskytovala bršlice nebo kopřiva. A ač se s tímto stavem snažíme bojovat už několik let, až letos na to jdeme pěkně z gruntu…
Sotva slezl poslední sníh a louky trochu oschly, vytáhli jsme hrábě a pily, a pustili se do důkladného kříšení. Což o to, na loukách které už chvíli opatrujeme to ještě celkem jde, ale na nově přibraných dílech to vypadá tak, že dolů z kopce shrabujeme doslova “guče suchého”, k chalupě snášíme hromady mladých javorů, ruce nám tvrdnou od mozolů a o našich zádech raději ani nemluvě. Ale zase ten pocit, když se podíváme na výsledek! Ten za tu námahu stojí. A my věříme, že ještě větší odměnu získáme už při prvním kosení pro ty naše kozy…
A třeba se i brzy, po mnoha letech, na Zlámanů vrátí konipasi…