Už několik dní, obzvlášť takhle k večeru, když venčím psy a hledím u toho z kopců dolů, si říkám, že bych Vám chtěl poslat pozdrav.. takovou nějakou pohlednici. Ale pak ještě, zatím co Lojza obřídí kozy, poklidím drůbež a dvůr, nakrmím kočky a psy, posbírám vajca, doplním vodu do napajedel, vše bezpečně pozavírám, umyju se, něco malého zhltnu.. a praštím sebou do postele a usnu. Máme totiž teď té práce každý den dost a jeden se zmorduje ani neví jak. A to jsme ještě kvůli nepřízni počasí nezačali s tím sušením sena. To bude teprve něco! (Výzva pro brigádníky stále platí.) Ale zvládáme to s úsměvem a nepřestává nás to bavit.
Ale dnes, byť už s klížícím se okem, říkám si.. musíš! A tak procházím fotografie z posledních dnů a hledám onu zamýšlenou pohlednici. Jenže zjišťuju, že jich moc nemám. Poslední dobou se totiž kochám čím dál častěji jen tak.. bez záznamových médií. A povím Vám, vůbec to neubírá na zážitku. Spíš naopak! Ostatně.. přijeďte se přesvědčit. Rád Vám veškeré ty živé výjevy a kochy předvedu osobně.
