Aktuality

Jak jsem před týdnem prorokoval, tak se i stalo a nad Zlámanú vyšlo podzimní slunce. A i díky němu se nám podařilo dohnat žhavé resty. Takže poslední balíky sena jsou už nadobro pod střechou, dřevo z lesů a mezí je už u chalupy, suché větve na loukách jsou pílí naší Heduš uklizeny, ve vtahu Anča vs. kozy je notně pokročeno a dokonce i komín máme vymetený! A Álois, jako bonus, dnes přivezl nový vozík, čímž se přepravní možnosti našeho terénního autoparku posunuly o citelný kus dále.

Koncem minulého týdne konečně přišel vydatný podzimní déšť a já jsem si lebedil, jak už je načase. Když pokračoval i druhý den, tak jsem si dál spokojeně pobrukoval, jak to je dobře, že jen víc a houšť, neb je sucho. Třetí den jsem už začal zhlídat, ale pořád jsem se utěšoval tím, že vláha je po letošním létě potřeba. Čtvrtý den se dvůr změnil v mokřad (husy jsou šťasné) a já, zabořen po kontníky v bahně, začal práskat obočím a nepěkně brblat. Pátý den naše studna, počas celého léta takřka prázdná, přetekla přes okraj a já, zhlídajíc na vše v mém okolí, jen zlostně mručel. Šestý den déšť stále neustával a já jen útrpně sledoval kozí ohradu s vírou, že vzniklá bažina to naše stádo snad nadobro nepohltí. Sedmý den skrz okno pozoruju valící se mlhy, neustávající déšť a durch mokré slepice, na což v pravidelných intervalech vypouštím nepublikovatelné nadávky. Osmý den stále prší a já zjišťuju, že blato se díky kočkám a psovi dostalo už takřka všude i v chalupě. Moje nervy! No a dnes, devátý den, stojím v dešti s kozama na pastvě a v duši se mi rozlévá zvláštní klid, neb díky předpovědím tuším, že zítra už snad nebude pršet. A z mraků možná vykoukne i slunce!

Dnes v 6:24 nastal letní slunovrat a my společně s tímto zahajujeme “Letní Zlámanů 2017”! Což znamená, že jeden čtyřlůžkový pokoj v našem nervovém sanatoriu bude až do konce září určen pouze pro Vás. A to, ať už chcete jen sedět před chalupou, popíjet čerstvé kozí mléko (nepovinné), kochat se létem a užívat prázdnin jako u babičky, či nás mít jen jako základní tábor a po snídani z domácích vajec se celé dny toulat po Kysuciach, Beskydech či Javornících (dostatkem turistických map disponujeme).

Ale jelikož se nám už v kalendáři množí rezervace, vyzýváme tímto všechny zájemce, aby včas napsali či zatelefonovali a zajistili si tak termín svůj. Počet letních dnů je totiž omezen podzimem a bude rychle vyčerpán. Neváhejte!

Zdá se, že jaro skutečně přichází i do našich nadmořských výšek. Slunce hřeje, na loukách nesměle nakukuje zeleň (kozy ji dnes byly poprvé ďobnout) a ptactvo pěje jako o život. Vždyť už se navrátili i strnadi (Emberiza citrinella), pěnkavy (Fringilla coelebs), rehci (Phoenicurus ochruros) a červenky (Erithacus rubecula). A po mnoha letech to vypadá, že na Zlámané zahnízdí i špačci (Sturnus vulgaris). Takže bude veselo.

Zabýváme se tímto už nějaký čas, ale stále chyběl způsob, jak toto sdělení formulovat tak, aby bylo správně pochopeno. A teď to možná přišlo. Teď, v časném předjaří, kdy náhle zmizel sníh a odkryl nahou zem, která ještě nestačila své brázdy ukrýt pod jarní trávu. Teď, kdy jde vše vidět ve své holé podstatě a přirozenosti. Tak, jak se o život na Kysuciach snažíme my.

Ale teď méně alegoricky. Zavítalo k nám v uplynulých týdnech několik návštěv. A shodou okolností všechny znaly Zlámanů jen zprostředkovaně. Z fotografií a z vyprávění. No a u některých z nich bylo patrno jisté překvapení! Třeba z toho, že při oblevě je na dvoře bahno, nebo že ze slepic mimo vajíček sem tam vypadne i kuřinec. Nebo taky z toho, že obnova hospodářství, které spalo více než dvacet let a v jehož probuzení už nikdo nevěřil, obnáší i střechy, které teprve čekají na své natření, či třeba staré kůlny, jejichž čas už vypršel a my právě teď sbíráme sílu a odvahu na budování nových.

My víme, že si o nás někdo může myslet že jsme blázni. Ale my se rozhodli žít Zlámanů autenticky. Bez příkras. To znamená, že staré hrníčky nemáme vystavené za sklem, ale pijeme z nich. Ale nejdříve musíme zatopit v kamnech, než si do nich ráno uvaříme kafe. Nemáme totiž žádnou rustikálně vypadající rychlovarnou konvici. A taky nám z kohoutku teče jen ledová voda. Samospádem přímo ze studny. A nemáme ani v modřínovém dřevě zakašírovanou splachovací toaletu, ale jen suchý záchod, který lze používat i tehdy, když v horkém létě vyschnou studny a my na kopcích šetříme každou kapku vody. (Byť uznáváme, že v takových mínus deseti to na žádné dlouhé vysedávání není.)

Zlámaná je od začátku projektem, kde se funkční staré, třebas i oprýskané,  bezmyšlenkovitě nenahrazuje novým a nablýskaným. Zlámaná je místem, kde se vše vyvíjí a rodí pomalu znova od začátku. Kde se každou činnost musíme nejdříve naučit a pochopit ji. A až poté můžeme pokračovat k další. A my si teď, na počátku třetího jara zde, uvědomujeme, že jsme na toto pyšní a že chceme pokračovat. I s vědomím, že naše každodenní práce není vždy odměněna na první pohled viditelným výsledkem a že k naplnění našich vizí vede ještě hodně dlouhá cesta. A to navíc bez jakýchkoliv dotací či jiných podpůrných programů.

Nyní však zpět k tomu, co říkáme už v nadpisu. Zlámaná určitě není pro každého. To si plně uvědomujeme, chápeme a respektujeme. Ale Vám všem, kteří máte Zlámanů rádi takovou jaká je a jakkoliv nás podporujete a věříte nám, Vám patří náš velký dík a jasné sdělení: Zlámaná je tu pro Vás. Děkujeme.

Když jsme před lety začali naši Zlámanů probouzet zpět k životu, nešlo si nevšimnout, že druhová rozmanitost ptactva je podstatně nižší, než bylo obvyklé ještě před takovými dvaceti lety. Ale od začátku jsme věřili, že obnovou původního biotopu se stav postupně zlepší. A už je to tady! Díky opětovnému ručnímu kosení luk, úmyslném nespalování hromad větví po prořezávání náletů, vyvěšování budek, nekácení starých odumřelých doupných stromů, ohleduplnosti při hnízdění, vydatném zimním přikrmování a asi i díky “živému” gazdovskému dvoru jsme za poslední rok dospěli k vzrůstu pozorovaných druhů na hodnotu 47! (Seznam nabízíme níže.) A doufáme, že to není konečný počet.

Pokračování textu Naše malá ptačí rezervace / Naša malá vtáčia rezervácia

Už nad prvním řádkem této stati o Kysuciach zjišťuju, jak těžké je popsat tento kraj. Jak složité je vylíčit tuto nejseverozápadnější výspu Slovenska, která na západě hraničí skrze Moravskoslezské Beskydy s Českou republikou a na severu skrz Jablunkovskou brázdu přechází do Beskidu Śląskego v Polsku. Jak náročné je definovat toto hornaté pohraničí, které od ranného středověku dělí Uherské, České a Polské království. Čím mám jednoduše charakterizovat oblast, která je až do 15. století uváděna jako takřka liduprázdný les a kde první osady, nejdříve na právu valašském a později kopaničářském, začaly vznikat v 16. století? Jak v textu pojmenovat nádheru kysuckých kopců, dolin, lesů, pasek, luk a potoků? Těžko!

Pokračování textu O Kysuciach

Je noc a venku je ticho a tma. Ale absolutní tma! Ne takové to městské „nesvětlo“, kde skrze světelný smog nejdou vidět ani ty nejjasnější hvězdy. Opravdová tma. Kdy nebe nad hlavou tvoří hvězdnou kupoli, až se z ní točí hlava. Kdy pouhým okem skutečně vidíte tisíce hvězd a zřetelný pás Mléčné dráhy… vždyť ne nadarmo je naše Zlámaná součástí světelné rezezervace Beskydská odlast tmavé oblohy (BOTO).

Pokračování textu Beskydská oblast tmavé oblohy (BOTO)

Už je to víc než týden, co jsme našim houserům, které máme už od jara, přivezli dvě husí nevěsty. Tím pádem se nám teď po dvoře prohání dva páry krásných bílých hus, jež náleží k plemeni hus slovenských bílých, jež někdy bývají označovány i jako „husy podunajské“.

Pokračování textu O našich husách…

…mraky lítaj těsně nad stromy. A přesně tak, jak to zpívají Priessnitz, je dnes venku. A já po několika měsících sedím nad tímto naším blogem a usilovně přemýšlím, jak znova začít psát. Teď, když stodola je plná sena, dřevník plný dřeva, šopa plná slámy, poval plný obilí, chlév plný zvířat… a večer je tma dřív a dřív a my už pomalu vyhlížíme zimu. Ale už vím!

Pokračování textu Je podzim, konec sezóny…