Stalo se to tento týden. Na jeho počátku tady totiž byl ještě podzim, no a teď, na jeho konci, je tady už jiné roční období. Teda aspoň u nás na horách. Noční teploty padají k mínus pěti a přes den vyšplhají sotva na nulu. A na Ostrvisku ani to ne. Louky a pastviny jsou v stinných místech pokryty celodenní námrazou, k zemi se sneslo i poslední listí a po kopcích se rozhostilo ticho. Dokonce i to blato na našem dvoře zmrzlo na kámen. Tak teda.. vítej zimo! A nashledanou podzime. Děkujem.
Je před sedmou a už je úplná tma. Já ale ještě sedím venku a naslouchám podzimnímu toku sýčka (Athene noctua). A do toho, jen podle svistu křídel a kejhání, vnímám nad hlavou divoké husy na tahu. Je už chladno, ale vzduchem se i tak stále nese sladká vůně spadaných jablek. Máme jich nasbíráno už přes půl centu a příští týden budeme lisovat mošt. Dnes nasbírané šípky ale už schnou na sítech nad pecí. Nakonec přece máme říjen jak vymalovaný! Snad ještě chvíli vydrží.
Zdá se, že po pár pěkných dnech podzim nabírá na síle! Teplota klesla na 5 stupňů, nebe se zatáhlo těžkými temnými mračny, po deštivé noci pod gumákem fest čvachtá blato, studený vítr si hraje s padajícím listím a kočky rozjely staronovou bojovku „musím se dostat do chalupy“. No a my? My zdatně připravujeme maštaľ kozám na zimu, konečně jsme už i dopravili všechno dřevo k chalupě.. ale do zimy ještě spousta práce. A pomocníci v této zvláštní době žádní. Takže nezbývá než doufat, že po deštivém a chladném týdnu který nás čeká, ještě vyjde říjnové slunce a my to do sněhu vše stihneme. Držte nám palce. My je držíme Vám.
Lidé drazí! Dlouho jsem Vám o nás nedal vědět. Já vím. Ale omluvou budiž mi, že jsem na Vás myslel stále. A že my jsme pořád tady a daří se nám. Od té senoseče toho totiž bylo tolik, že jsem vždy večer chtěl poslat pozdrav, ale hlava a ani tělo mi to nedovolily. Tolik toho bylo! Ale nyní k samotnému hlášení!
Vše jsme tohoto léta zvládli na výbornou. Ve stodole sena a slámy po dach, sýpky taky naplněny, klátů plný dvůr, štřechy opraveny a netřeny.. a u toho všechna zvěř živa a zdráva, takže mléka a sýra dostatek, vajec plné koše, letošní husy pěkně tuční a ve sklepě dokonce už voní kvas! Jen Vás tady tohoto roku bylo málo! (Velké díky všem kteří tady byli!) A bojím se, že s nastalým podzimem to nebude lepší. I když víra mě nepouští, neb vím, že vždy to jde i „na Hedu“! Tři sekané do batoha a po červené, po hřebeni, pěkně až k nám. Však jenom těch klátů co je potřeba ještě naštípat! Krásný podzim do dolin přátelé!
V květnu jsme trnuli hrůzou, že kvůli suchu letos nebude co kosit. V červnu a takřka po celý červenec jsme kvůli dešťům ztráceli víru, že se nám ta nakonec bujná tráva podaří usušit. Ale teď, kdy jsem za pátek, sobotu a neděli nachodil 58 kilometrů, vyšlapal 210 výškových pater, sotva stačil něco sníst a od Lály mám vymluvenou díru do hlavy, můžu s klidem říct, že seno je sklizeno a už voní v bezpečí pod střechou ve stodole. A je ho dost! Ještě jednou tímto všem, kteří na tomto díle mají zásluhu, upřímně děkuju a jdu spát. Byla to fuška.
Už několik dní, obzvlášť takhle k večeru, když venčím psy a hledím u toho z kopců dolů, si říkám, že bych Vám chtěl poslat pozdrav.. takovou nějakou pohlednici. Ale pak ještě, zatím co Lojza obřídí kozy, poklidím drůbež a dvůr, nakrmím kočky a psy, posbírám vajca, doplním vodu do napajedel, vše bezpečně pozavírám, umyju se, něco malého zhltnu.. a praštím sebou do postele a usnu. Máme totiž teď té práce každý den dost a jeden se zmorduje ani neví jak. A to jsme ještě kvůli nepřízni počasí nezačali s tím sušením sena. To bude teprve něco! (Výzva pro brigádníky stále platí.) Ale zvládáme to s úsměvem a nepřestává nás to bavit.
Ale dnes, byť už s klížícím se okem, říkám si.. musíš! A tak procházím fotografie z posledních dnů a hledám onu zamýšlenou pohlednici. Jenže zjišťuju, že jich moc nemám. Poslední dobou se totiž kochám čím dál častěji jen tak.. bez záznamových médií. A povím Vám, vůbec to neubírá na zážitku. Spíš naopak! Ostatně.. přijeďte se přesvědčit. Rád Vám veškeré ty živé výjevy a kochy předvedu osobně.
Ač se dnes z venku ještě ozývá hřmění, tak my už žijem příštím týdnem. Má totiž vysvitnout slunce a snad i vydržet stabilnější bezsrážkové období. A my se chystáme sušit seno! Louky už jdou do plného květu a to je pro každého gazdu nejvyšší čas. A jelikož to vždy bývá jeden z nejnáročnějších týdnů, neb ke vší té práci nad námi celou dobu visí možnost rozmaru vyšší moci, je vždy lepší, když je nás na to co nejvíc. Proto se na Vás, jako předseda občianského združenia Gazdovstvo Zlámaná, obracím s dotazem, zda nechcete přiložit ruku k dílu a pomoci nám koncem příštího týdne se svážením balíků do stodoly? Nemalou měrou tak přispějete k naplnění jednoho z našich primárních poslání, čímž je údržba a obnova horských pastvin a luk a jejich přirozených biotopů v celé parádě. Lože, stravu i tekutiny zajišťujeme. S vírou, že nás v tom v tomto zvláštním létě nenecháte.. Vaša Zlámaná ,)
P.S. Případní zájemci ať se mi prosím hlásí do pošty. Děkuji.
Díky zvlněné studené frontě od noci vytrvale ve střídavých intenzitách prší, teploměr ukazuje krásných odpoledních 7 °C a v kuchyni u pece, rozpálené kvůli pečení chleba, vládne poklidná nedělní atmosféra. Jen chudák Mikeš má venkovní službu. A já s ním. (A to jsem měl v plánu, že v té kuchyní dnes uklidím. No tak třeba zítra.)
Máme tady máj čili květen! A na Zlámané vše kvete. Jabloně, hrušně, buky, pampelišky, poměnky, jahody, kontryhely.. a hlavně smrky! Vše je po pylových bouřích zasypáno žlutým prachem a my jen vyčkáváme déšť, který by jej spláchl. Pomohl by totiž mnohem více než ten sníh a mráz, kterým straší meteorologové. Tak uvidíme.
Tak jsme se dočkali! Na Zlámané poprvé v tomto jaru zapršelo! A jak krásně. Na naplnění studní to sic není, ale po tom, co se zazelenal i náš starý zlomený buk, se snad konečně pořádně zazelenají i louky a pastviny. A ten vzduch! Běžím za ním hned zas ven. Užívejte máj!
